školka

školka

Test připravenosti na adaptaci

Milé maminky, sečtěte s kolika následujícími výroky souhlasíte:

  1. Cítíte, že chcete spokojenou rodinu a dobrý pocit ze seberealizace.
  2. Uvědomujete si, že perfektně zajištěná domácnost a děti jsou důležité, ale také vy se chcete cítit dobře po stránce duševní, osobní realizace a fyzického odpočinku.
  3. Přestože začnete pracovat, víte, že budete mít stále čas na dítě a tento čas bude mnohem kvalitnější, než kdybyste zůstala doma.
  4. Chcete dítě připravit na větší kolektiv a umožnit mu další rozvoj.
  5. Výdělek v práci navíc by se hodil.
  6. Vaše dítě se nebojí neúspěchu, nemá přehnané obavy, že se mu něco nepovede.
  7. Vaše dítě na Vás není nadmíru závislé a dokáže být i s jinými lidmi bez Vás.
  8. Vaše dítě není sebestředné ani uťápnuté víc, než je zdrávo.

Sečtěte odpovědi ano

0-1 Výsledek napovídá, že ještě nejste připravená umístit dítě do dětské skupiny nebo školky. Zkuste pracovat na sobě, připravovat na to svoje dítě i okolí. Doporučujeme přečíst níže tipy, jak na to.

2-5 Jste připravená umístit dítě do dětské skupiny nebo školky, malá nejistota však přetrvává. Doporučujeme přečíst rady a tipy níže.

6-8 Jste plně přesvědčená o správnosti Vašeho rozhodnutí, Vaše okolí Vás podporuje a dítě to z Vás cítí.

Co by pomohlo?

  • Uvědomte si, že Vy jste odpovědná za svůj život, za jeho kvalitu a naplnění.
  • Máte právo žít svůj život podle svých představ.
  • Uvědomte si, že všichni jsme si rovni a máme v životě stejnou hodnotu - proto nikdo nemá právo Vás nutit setrvávat v něčem, co Vás nepodporuje a v čem se necítíte dobře.
  • Pro spokojený život je potřeba dělat věci, které Vás nabíjejí a dodávají energii.
  • Smyslem mateřství není jen obětování se, ale také žít, využívat svůj plný potenciál.
  • Uvědomte si, že svým chováním dáváte vzor svým dětem. Zkuste se zamyslet, co si vezme Vaše dítě z příkladu, kdy maminka se pouze podřizuje požadavkům okolí, ale nic neudělá pro sebe. Jaký vzor tímto svému dítěti do života předáte?
  • Přestaňte se zajímat o to, co si o Vás budou myslet nebo povídat v okolí. Jste zodpovědná jen sama sobě s vědomím možných následků nebo důsledků.

 

Jak komunikovat s nejbližšími?

  • Buďte prostě upřímná a otevřená nejdřív sama k sobě.
  • Vaše okolí neumí číst myšlenky, takže je potřeba dát to najevo a nečekat, že Váš partner bude pátrat jako detektiv, aby zjistil, co Vám je.
  • Mluvte o svých potřebách a pocitech ve vhodný čas, když jste oba dva v pohodě, klidu a máte na to čas.
  • V ideálním případě mějte připravené argumenty např. potřebuji se realizovat jinak, mám ráda svou práci doma mi klesá sebevědomí.
  • Doporučujeme mluvit o sobě v 1. osobě např. takto: "Víš už delší dobu na sobě pozoruji, že nejsem úplně v pohodě. Tebe i malou moc miluju a jsem moc ráda, že vás mám. Opravdu jsem. Zjistila jsem však, že mi začíná chybět moje práce a ráda bych s tebou probrala možnost, že bych se do ní vrátila. Ještě jsem nepřemýšlela nad podrobnostmi, vím, že to pro nás bude znamenat velkou změnu. Každopádně bych byla ráda, abychom o tom aspoň popřemýšleli a zkusili najít společné řešení, abychom byli všichni spokojení."

 

Jak připravit dítě?

  • Nechvalte dítě přehnaně za každou maličkost.
  • Ukažte mu, že pěkné věci umí třeba nakreslit i jeho sourozenci nebo kamarádi.
  • Vysvětlete dítěti, že někdy musí počkat, než se podíváte, co postavilo.
  • Pokud se Vaše dítě mezi vrstevníky stahuje, naopak ho povzbuzujte a chvalte.
  • Říkejte dětem, že se vám taky občas něco nepovede, ukažte jim třeba připálenou buchtu.
  • Když se dítěti něco nedaří, nepřehánějte to s konejšením a nesnažte se jeho frustraci zmenšovat například pomocí sladkostí, ale povzbuzujte ho, aby věc zkoušelo znovu.
  • Pokud se vzteká, protože mu něco nejde, nedovolte mu, aby třeba rozházelo hračky. Nedovolte dítěti, aby Vás svým hněvem manipulovalo.
  • Berte dítě mezi vrstevníky, nechte ho například na odpoledne u kamarádky se stejně starými dětmi a příště si to vyměňte.
  • Zbavte se coby rodičové, pocitu, že vždycky všechno co se týče péče o dítě musí být po vašem.
  • Nestrašte dítě školkou.

Další reference

  •  "Naše dcera Kora začala chodit do Pididomku před rokem, byly jí právě dva roky. Velmi rychle si zvykla na nové prostředí. Pididomek je vlastně taková velká rodina. Vzhledem k malému počtu dětí (10) si zachovává velmi osobní přístup, navíc program školky je velice kreativní a díky pedagogicky vyškolenému personálu se stále rozvíji. Koru občas doprovázel bráška Viktor (5), který se do Pididomku vždy těšil. Další předností malého kolektivu bylo menší riziko nachlazení, Kora prakticky byla skoro pořád zdravá. Samozřejmě lokalita v centru Prahy byla pro nás, vzhledem k práci, také důležitá. To že školka nemá vlastní velkou zahradu, se vynahrazuje výlety do okolí, na hřiště dokonce i do muzeií. Koře jsou teď 3 roky a tak nastoupí již do klasické školky. Na atmosféru Pididomku budeme dlouho vzpomínat a doporučovat jej dalším dětem." Yvette Vašourková
  • "Díky za tak skvělé aktivity, které s dětmi podnikáte." Johana Štědrá
  • "Dávám občas do Pididomku svou 1,5 starou dceru, když potřebuji něco pracovně zařídit mimo dny, kdy mám zajištěné hlídaní. Dávám jí tam s klidným svědomým, protože vím, že je v malém kolektivu a tak se ji můžou vychovatelky plně věnovat. Dcera mi ještě neřekne, jestli se jí tam líbí, nebo ne, ale jako její máma to poznám. Nikdy nebrečí a když si pro ní přijdu, tak mi hned nadšeně ukazuje hračky, se kterými si hrála, vypadá spokojeně a se všemi se s veselým máváním loučí." Jana Volavková
  • "Naše dvouletá Andulka chodí do školičky ráda. Těší se na milé paní učitelky, které se vždy jí i nám rodičům snaží vyjít maximálně vstříc (a opravdu to někdy není jednoduché). V Pididomku není individuální péče a starost reklamním heslem, ale běžnou realitou všedního dne. Děkujeme." Markéta Havrlantová
  • "Moje dcera chodila do Pididomku od jejích 2 let a 3 měsíců. V Pididomku se jí hned zalíbilo. Do školky se těšila. Naučila se zde mnoho věcí, začala znovu spát po obědě, našla si kamarádku. Poznali jsme na Abi, že se jí paní učitelka moc věnovala a dobře to s ní uměla. Abi ji měla moc ráda. Abi měla možnost učit se zpívat, malovat, cvičit, chodit do parku či na další pro děti zábavné kratší či delší výlety. Abi chodila na dva dny v týdnu a nikdy nebyl problém přeložit docházku na jiný den, pokud jsem potřebovala. Byly jsme obě (já i Abi) moc spokojené." Markéta Hodaňová