Využití terapeutických metod k podpoře dítěte

Absolvovala jsem obsáhlý, zajímavý a zároveň velmi podnětný kurz, z kterého čerpám a obohacuji dennodenní budování vztahů s dětmi a přístup k jejich individualitě.

Ráda bych se zmínila o tom, co mne nejvíce zaujalo:

1. Jak nejlépe zvládnout adaptaci dítěte na nové školkové prostředí
2. Kdy je adaptace dítěte náročnější pro dítě i učitelku
3. Rituály ulehčující zásadní změnu v životě dítěte – separační fáze (vzdalování od maminky) -
4. Relaxační techniky
5. Senzorická integrace – trénovat pravidelně paměť + zrak pomocí her ; zapojovat 5 smyslů
6. Význam empatického citlivého dotyku

Ráda bych některé body více rozvedla nyní:

ad1) S maximální emapatií a citlivostí k individualitě dítěte je možné nabídnout rodiči úvodní 1-2 schůzky s rodiči po provozní době školky, kdy je prostor prázdný a mohu s rodiči projít školku od šatny, herny, jídelního koutku, umývaren, i ložnice s úložnými boxy dětí a zodpovědět případné otázky, nechat dítě se v klidu rozhlédnout. Stačí 10-15min. Krátká návštěva a rozloučení s tím, že se ještě 1x může maminka s dítětem přijít podívat mimo provoz školky pokud to tak budou cítít. Další schůzka už při plném provozu školky.

Maminka s dítětem v herně společně. Mohou se jen dívat nebo si půjčit hračky nebo pomůcku a hrát si. Stále za přitomnosti maminky/tatínka. Společný příchod i odchod.

Adaptace probíhá jak u dítěte na školku tak učitelky na dítě a bez větších problémů pokud je dítě již připravené „opustit“ maminku, což je ve věku dítěte 3-6let, a vstupuje do příjemného a již známého prostředí.

Známé věci, prostředí, lidé = bezpečí pro dítě

Neznámé věci, prostředí, lidé = nebezpečí pro dítě

ad2) Dítě do 3let věku, neznámé prostředí, moc nového, moc dětí, neznámí dospělí. Rodiče by měli mít čas na adaptaci svého dítěte na nové školkové prostředí, nové kamarády a paní učitelky. Nenastupovat stejný den do práce jako jejich dítě do školky. Postupně prodlužovat intervaly, kdy je dítě samo bez maminky/tatínka. Je velmi přínosné pro dítě si před vstupem do školky o všem povídat, co ho ve školce čeká, a že po obídku nebo až se vyspinká a po svačince maminka/tatínek přijde a půjdou zase společně domů. Maminka a tatínek chodí do práce pro dospěláky a školka je taky taková „práce“, ale pro děti. Není dobré se dlouze a smutně loučit. Jak se cítí máma, tak se cítí dítě. Radostná máma = radostné dítě. Dítě chce maminku usměvavou a v pohodě. Pak je klidné a v pohodě také.

ad3) Pokud ve vývoji dítěte do 3let proběhne vše v pořádku, tak si dítě umí maminku psychicky (v hlavě) uvědomit i v momentě, kdy nejsou spolu. Už chápe, že jsem „já/samostatná osoba“ a „maminka/samostatná osoba“ a další separace probíhají po celý život. Je důležité podpořit pevnou vazbu: dítě + učitelka. Vhodný je i tzv. Přechodový předmět „talisman“ (může to být plyšák navoněný máminým parfémem nebo maminé triko). Ranní kruh – rituály ke zklidnění, povídání o tom jak se děti cítí, kdo potřebuje pohladit, pochovat nebo obejmout (respektování individuality dítěte – každé to má jinak a vše je normální), podporování otevřené komunikace, vyjadřování svých pocitů a potřeb.

ad4) Pohyb (tlačení, táhnutí, vytahování, protahování se něčím, skákání, lezení, hra na sochy, balanční plochy, opičí dráhy, válení sudů, trampolíny, švihadlo), smyslové hry (čich, chuť, hmat, sluch, zrak), jógátky, dotyk - zklidňující dotyk položenou dlaní, masážní pomůcky

ad5) např. Pexeso, Montesori pomůcky

ad6) Laskavý a citlivý dotyk je jako léčivá bylinka. Často se spontánně dotýkáme svého těla nebo těla dětí při úrazu, bolesti, pocitu únavy. Utěšováním, hlazením a neuvědomělou masáži bolavých míst odvádíme negativní pocity. Přinášíme tím úlevu, obnovujeme životní sílu, prožíváme pocit radosti a štěstí. Tyto dotyky můžeme používat i zcela záměrně, vědomě a každodenně i k projevení citu, k uvolnění a k uzdravení. Dostatek pozitivních dotyků působí na zdravý fyzický i citový růst dítěte. Dotyk má zásadní životní význam – dodává pocit tepla, jistoty, lásky, důvěry. Pocit pohody a uvolnění lze navodit i jemnou masážní technikou – dlaní, měkkým míčkem, masážním olejem. Obejmutí pevné, citlivé, jemné... Každé dítě je jiné a je na vnímavém dospělákovi, aby uměl číst z chování dítěte jeho potřeby i beze slov. O tom je také neverbální komunikace. Být dobrým vnímavým pozorovatelem je součástí práce pečující osoby, vychovatelky, učitelky.

Napsala: Daniela Černá, pečovatelka v dětské skupině Pididomek Mladá Boleslav