Zvládání emocí

Smazal se Vám někdy neuložený soubor? Váš partner Vám začal radit, co jste měla udělat a Vás to ještě víc rozčílilo? Děti to mají se vztekem podobně.

 

Za vším stojí náš mozek, který je jakoby dočasně zatemnělý a reaguje jako v ohrožení. Odborně jde o sepnutí limbického systému. Limbický systém přiřazuje informacím citový význam (zda je to příjemné, nepříjemné, zda jsme klidní, vystrašení, nebo zuřiví apod.). Pokud jsme tedy rozrušeni náš mozek reaguje jinak než v klidovém stavu. Máme buď chuť do něčeho praštit nebo se vykřičet. V tu chvíli nepomáhá hledání konstruktivního řešení, ale jedině zklidnění emocí. Je-li v emocích druhá strana, pomáhá vcítění se, pochopení nebo-li jakákoliv empatická reakce. Stačí větička "Asi tě to mrzí.", nikoliv rady, vysvětlování, návrhy na řešení a podobně. Nejprve pracujme s emocemi a pak můžeme řešit situaci můžeme. Jsme-li v emocích sami, naučme se uvědomit si situaci a zastavit se. Třeba si můžeme uvědomit, že v rozčílení řekneme něco, co by nás později mrzelo.

A teď si představte, že Vám dítě rozlije talíř polévky na právě umytou podlahu. Jak budete reagovat? Zakřičíte a začnete obviňovat dítě? To vše je agrese. Zkuste se z hluboka nadechnout a vydechnout, představit si, že limbický systém rozsvítil výstražný maják a dejte si chvilku čas. Pak se zamyslete. Máme mnoho možností namísto křiku - na chvilku odejít, napít se, uklidnit se fyzickou aktivitou, roztrhat noviny... pak se vrátit klidnější a nabídnout dítěti hadr, aby si to po sobě utřelo. Stojí to přemáhání, ale ušetříte si hlasivky a nezvýšíte si tlak rozčilováním. Děti mohou uvolňovat emoce například bušením do polštáře.